Mnoho z myšlenek a metod, jež lidé na západě považují za čínské či asijské, mají ve skutečnosti svůj původ v taoismu. Tedy akupresura i akupunktura, metody orientální medicíny, které se v posledních letech staly předmětem studia západního léčitelství, vyvinuli taoističtí mistři a používají se již po staletí. Taoismus patří k tradiční čínské medicíně. V čínštině slovo tao znamená „cesta“. Touto cestou se jednoduše rozumí cesta přirozenosti. Taoisté chápou přírodní cykly a neustálé proměny v přírodním světě jako pozemské projevy velké univerzální síly. Tuto neviditelnou sílu nazývají Tao. Někteří taoisté chápou Tao jako nejzazší skutečnost, cosi, co existovalo před vznikem vesmíru a co neustále řídí svět a vše, co je v něm. Tao je někdy ztotožňováno s Matkou nebo také zdrojem všech věcí. Tímto zdrojem však není Bůh, protože taoismus na rozdíl od křesťanství, islámu a judaismu neuctívá jedinou nejvyšší bytost. Jeho vyznavači své úsilí především zaměřují na dosažení harmonie s principem Tao. Na rozdíl od mnoha jiných náboženstvích taoismus nemá žádného zakladatele ani jinou ústřední postavu, jako je Ježíš, Buddha, Mohammed či Konfucius. Má ovšem mnoho mistrů. Velcí taoističtí mistři učili taoismu, psali o taoismu nebo sepisovali komentáře ke knihám jiných mistrů. Taoisté se snaží pomocí studia jejich knih nalézt „cestu“. To však není snadné, protože podle taoistických mistrů je možné Tau naučit, ale je nemožné Tao vyučovat.
CO JE TO TAO?
Ti, kteří dovedou číst čínštinu (čínské znakové písmo), vědí, že každý jednotlivý znak zahrnuje mnoho významových odstínů. Podle toho, jakým způsobem je znak použit, může představovat podstatné jméno, sloveso nebo přídavné jméno. Ve funkci podstatného jména se tao obvykle překládá jako „cesta“, ale kromě toho může mít tao ještě další významy; způsob, jakým se dělají různé věci, kosmický princip nebo prostě způsob života taoistů. Tao znamená pro taoisty vnitřní i vnější cestu nebo jinak řečeno cestu v abstraktním i konkrétním smyslu.Jediný čínský znak může skutečně vyjadřovat mnoho významů. Každá složka znaku má však také svůj vlastní význam. Tak např. znak pro tao je kombinací dvou znaků, které představují slova hlava a chodidlo. Znak pro chodidlo naznačuje myšlenku směru nebo cesty a znak pro hlavu myšlenku uvědomělé volby. Hlava však zároveň znamená počátek a chodidlo konec. Znak pro tao tak symbolizuje nepřetržitý koloběh vesmíru, kruh nebes a země. A konečně znak pro tao vyjadřuje taoistickou myšlenku, že věčné Tao je zároveň v pohybu i nehybné. „Hlava“ ve znaku představuje počátek – zdroj všech věcí – nebo Tao samo o sobě, jež nepodléhá změně ani pohybu. „Chodidlo“ pak znamená pohyb po cestě.
„Patříš na ně – a nevidíš je;proto se nazývá nepatrné.
Nasloucháš mu – a neslyšíš je;proto se nazývá nevýrazné.
Chceš je uchopit – a nezachytíš je;proto se nazývá neurčité …“
(Vybráno z anglického originálu Taoism vydaného nakladatelstvím Facts on File, 1993)
0 komentářů